Místo působení: Brno
Specializace: trenér individuální práce, hlídání
Můžeš se nám v krátkosti představit?
Považuji se za hodně milou a pozitivní osobu. Všechno co dělám, dělám s vášní. Baví mě jídlo, umění, příroda a samozřejmě mojí největší a celoživotní vášní jsou psi, kteří mi doslova změnili život. Díky svému psovi Čikovi jsem se seznámila se svým manželem. A kde jinde jsme se mohli potkat než na psím cvičáku.
Řekni nám něco o svých psech:
Doma máme dva psy.
Čiko – je asi 6letý kříženec akita inu a německého ovčáka. Nemá za sebou moc hezkou minulost, ke mně se dostal, když mu byl asi 1 rok. Fyzicky byl sice v pořádku, ale psychicky už na tom tak dobře nebyl. Cesta, kterou jsme spolu ušli, byla dlouhá a náročná. Doslova krev a pot, ale nakonec jsme to společně zvládli a vytvořili si pevné pouto na celý život.
Audrey – je 5letá fena cane corso. Viděla jsem ji postupně dospívat pod rukama manžela, během toho co s ní pracoval na cvičáku. Tehdy jsme byli jen kamarádi. Když se z nás všech stala jedna velká smečka, tak jsem si k ní hledala docela dlouho cestu. Je úplně jiné povahy než Čiko a musela jsem na ni vymyslet trochu jiné fígle, aby jsme spolu zvládli fungovat. Někdy i teď mě dokáže překvapit, co zase vymyslí.
Jak ses k práci se psy dostala?
Čiko se ke mně dostal v podstatě náhodou, ale hned jsem se do něj zamilovala. Bohužel měl dost problémů a já nebyla dostatečně zkušená, abych to zvládla sama a tak jsem se dostala na cvičák pro problémové psy. Na začátku jsem neměla žádné ambice. Jen jsem chtěla, aby sem tam poslechl na posazení, nebo položení a aby každé venčení nebyl horor v podobě neustálého vzpínání se na vodítku a útočení na lidi a psy. Byla to vážně velká spousta práce, ale postupně jsme se posouvali, a mně začaly růst nároky. Nakonec jsme zvládali i takové věci, o kterých se mi na začátku ani nesnilo. Občas se mě někdo zeptal na radu s jejich psem, a mně se zalíbilo, že můžu někomu pomoct, nebo ho inspirovat svým příběhem. Ráďu Vaníčka jsem znala ze cvičáku a věděla jsem, že se ženou rozjíždí vlastní cvičák, a oni mi dali tu úžasnou možnost být u nich trenérkou.
Co tě na tvé práci baví?
Práce se psi je krásná. Kdo by nechtěl dělat to co ho opravdu baví? Je úžasné vidět kam až je možné se se psem posunout, i když ze začátku nemáte ani ponětí, co všechno váš pes může zvládnout. Moc mě baví s lidmi prožívat to co jsem zažila sama, a ukazovat jim tu cestu k jejich vysněnému životu se psem. To jak se jim pes začne měnit před očima a oni jsou sami překvapení, kam až to dotáhli.
Který povel máš nejraději?
Nevím jestli bych ho nazvala jako nejoblíbenější, ale skvělý povel je přivolání. A když se vám podaří ho vypilovat na 100 %, tak jste prakticky za vodou. Kdo má lovce zvěře jako já, tak ho určitě velice ocení. Nemusím být neustále ve střehu jestli psi nezahlédnou srnu dřív než já. Většinou už za ní ani nevyběhnou, protože stejně ví, že je odvolám, ale když se jim náhodou zachce se kousek proběhnout, stačí je přivolat a v ten okamžik hodí otočku a běží zpátky ke mně.
Co myslíš, že je při soužití se psem nejdůležitější?
Nejdůležitější je důvěra mezi psem a jeho pánem. Musíte věřit jemu a on vám. Tím může člověk odblokovat spoustu strachů, jak svých, tak psa.
Co Ti dělalo největší potíž při výchově či výcviku vlastního psa?
Asi právě ta důvěra. Čiko nevěřil lidem a měl hodně strachů, které se proměnily v agresi. To bylo hodně složité, aby se na mě navázal a věřil mi i ve chvílích, kdy chtěl ze strachu útočit. To, aby věděl, že pokud mu neřeknu, tak může být v klidu a věřit že já to vyřeším za něj. Ale dokud se stane opavdu velký průšvih a bude muset použít zuby, že mu vždycky řeknu co má dělat a společně to zvládnem. Cvičili jsme spolu i obranu, díky které se krásně naučil kontrolovat.
Na kterou situaci nikdy nezapomeneš?
Asi nezvládnu vybrat jen jednu situaci, protože jich je opravdu hromada. Od těch ne tak dobrých až po ty krásné a dojemné. Zažila jsem toho s Čikem hodně a ještě spoustu zažiju, ale hlavně vím, že každá situace nás společně jako tým někam posune a ještě víc upevní náš vztah.