Leňa

Specializace: asistentka služby, spolutvůrkyně online kurzu pro štěňátka

Leňa je ten člověk, který s vámi bude nejčastěji komunikovat skrze e-mail, sociální sítě a telefon

Můžeš se nám v krátkosti představit?

Asi by jste to nikdo neřekl, ale já Káťu poznala na vizážistickém kurzu v roce 2013. Padly jsme si do noty a staly se z nás kamarádky. Začaly jsme se častěji vídat a spolupracovat na různých vizážistických akcích. 

O tom, že má pejsky, jsem se dozvěděla až později. A když jsem Vincíka a Madlenku poznala osobně, byla jsem v šoku! Nikdy jsem osobně nepotkala pejsky, kteří by poslouchali na mrknutí oka. Moc se mi to líbilo a v hloubi duše si přála, aby až budeme mít jednou psa, byl také tak vychovaný. 

Řekni nám něco o svém psovi:

Joy je 9 měsíční kříženec všeho možného. Je to torpédo  milé povahy. Když k nám v listopadu 2020 přišel, neváhala jsem s Vaníčkovími spolupracovat na jeho výchově a nelituji toho. Joy mi dává zabrat nejen fyzicky, ale posouváme se oba k vysněnému cíli. Baví mě vidět své i jeho pokroky. 

Jak ses k práci u Vaníčků dostala?

Jelikož jsme s Káťou dlouhodobé kamarádky, jednoho dne mě oslovila, zda bych jí nechtěla ve službě pomoct. Z drobných úkolů se nabalovali další, až jsem se stala její pravou rukou. 

Co tě na tvé práci baví?

Příběhy psů, jejich potíží a hlavně nalézání řešení. To je pro mě velmi inspirativní.

Který povel máš nejraději?

Můj oblíbený povel je “bucni”, dá se využít v různých situacích.

Co myslíš, že je při soužití se psem nejdůležitější? 

Navázat vztah, být důsledný a milovat ho. Důležité je také dbát rad trenéra, rychle to v mozku přechroustat a uvést do praxe. Pak se výsledek dostaví velmi brzy!  

Co Ti dělalo největší potíž při výchově či výcviku vlastního psa? 

Potíží jsem měla více, ale řekla bych, že je to dle toho, co se Joy zrovna učí a hlavně jak se já na to soustředím. Aktuálně je to “lehni”. 

Někdy mi dělá potíž být důsledná. Taky jsem si musela uvědomit, že výchova psa se neodehrává jen na cvičáku, ale je to každodenní práce. Pak dosáhnete výsledků které očekáváte. Takže ano i mě dělá a dělalo potíž se překonat a s Joyem trénovat mimo trénink, místo klidné procházky, kdy ho nechám jen běhat, čuchat, značkovat atd.

Na kterou situaci nikdy nezapomeneš?

Rozhodně, když jsme se učili samostatnosti. Joy uměl od malička pobývat v kleci, ale když jsem odešla, nastalo to pravé rodeo. Nikdy nezapomenu, jak jsem se jednou vrátila domů a Joy vykousl drát z klece. Měla jsem málem infarkt, ale naštěstí ho nesežral.

Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *