Můžeš se nám v krátkosti představit?

Jmenuji se Lucka. Jsem majitelkou dvou psů.

Řekni nám něco o svých psech

Dar (8 let) je německý ovčák křížený s chodským psem. Vychovávám ho od štěňátka. Miluje lidi a rád se s nimi vítá. Je velmi chytrý a učenlivý pes, ale zároveň dost svéhlavý. Se psy, které nezná, se moc nekamarádí, ale po výcviku už je vedle sebe snese. Sindy (1,5 roku) je německý ovčák. Asi před čtvrt rokem jsem si ji vzala z útulku ze Slovenska, přišla ke mně výchovou a výcvikem nepolíbená. Sindy je hodně temperamentní a reaktivní pes. Teď usilovně pracujeme a cvičíme, aby naplnila svůj potenciál. Stejně jako Dara i Sindy tréninky moc baví.

Jak ses k práci se psy dostala?

U Vaníčků cvičím s Darem už asi 3 roky a ušli jsme velký kus cesty. Jednoho dne mě pak Káťa oslovila s tím, že bych mohla hlídat pejsky. Jsem moc ráda za důvěru, kterou ve mě vložila.

Co tě na tvé práci baví?

Baví mě, že každé plemeno, každý jednotlivec je úplně jiný.

Který povel máš nejraději?

Nejraději mám posazení na dálku.

Co myslíš, že je při soužití se psem nejdůležitější?

Důvěra mezi psem a pánem.

Co Ti dělalo největší potíž při výchově či výcviku vlastních psů?

Nejtěžší pro mě bylo přesvědčit své psy, že nemají řešit okolí, ale soustředit se na mě.

Na kterou situaci nikdy nezapomeneš?

Nikdy nezapomenu, jak jsem se na jednom tréninku rozbrečela. Měla jsem pocit, že Dara nikdy nezvládnu, že nemám na to mít takového psa a Ráďa i Káťa se mnou o tom mluvili a moc mi pomohli. Bez jejich podpory bych se na celý výcvik asi vykašlala, protože jsem v tu chvíli nevěřila, že to zvládnu.