Až přiletí čáp aneb jak připravit psa na příchod dítěte

Před nějakou dobou k nám do smečky přibyl nový člen a pro změnu je to člověk! Tato šťastná událost se stává i našim klientům. Protože vnímají své psy jako členy rodiny, chtějí, aby novou situaci zvládli co nejlépe. S příchodem miminka přichází i spousta otázek, jak zajistit bezpečné a radostné soužití všech tvorů. V dnešním článku se podíváme na začátek. Tedy na to, jak jsme připravovali naše psy, že už nebudou středobodem našeho vesmíru.

  1. Zaujměte správný postoj

Myslím si, že jedna z nejdůležitějších věcí spokojeného soužití se psem, je náš postoj. Lidé se nás často ptají, jak naši psi děťátko přijali. Nikdy nevím, jak na to odpovědět. Přijali ho normálně, protože jiná varianta v podstatě neexistuje. V tomto případě prostě jejich hlas nemá žádnou váhu. Není to jejich byznys. Situace se změnila, po nějakou dobu nemají tolik pozornosti a nemůžeme jim věnovat tolik času jako doteď, ale náš postoj k nim, ani naše chování se nezměnilo. Milujeme je stejně a není třeba mít pocit viny, že nastala změna v našich životech. A oni to tak berou, vždyť se jim nic hrozného neděje. Uvědomte si, že změny (nové děti, nový partner, nový pes, nový byt apod.) jsou běžnou součástí vašeho života a není na místě očekávat, že váš pes bude mít problém se s tím srovnat. Když to nebudete příliš řešit, nebude to řešit ani on. Věřte nebo ne, jedním z nejnebezpečnějších pocitů při soužití se psem je váš pocit viny.

Takže změna je normální. Na druhou stranu jsem samozřejmě nenechávala novou situaci jen tak samovolně plynout. Uvědomovala jsem si, že vlastně nevím, jak se budou naši psi k dítěti chovat. I přesto, že jsem s nimi zažila obrovské množství situací, ve kterých jsem je mohla poznat, tak tato situace byla nová. Našim klientům doporučuji, aby se vyhnuli nálepce: „můj pes má rád malé děti“. Moje zkušenost je taková, že když si takto psa označí, přestanou vnímat signály, které jim k tomuto označení nesedí, a mohli by být nemile překvapeni. Doporučuji nechat mysl otevřenou, sledovat reakce a pro začátek být spíše obezřetný. Psi vůbec nemusí mít špatnou zkušenost a dítě dokonce nemusí dělat z vašeho pohledu nic, co by mohlo vašeho psa znervóznit. Divili byste se však, na co mohou psi reagovat. Náš Vinca míval reakce, když venku viděl položené kolo. Majdu znervózňují sochy. Proto pokud jsou děti a psi pohromadě, mám je raději pod kontrolou, alespoň bočním hledím. Na závěry, jestli jsou společně ve všech směrech úplně v pohodě, je ještě dost času. Navíc děti, jak rostou, tak přináší stále nové výzvy, které musí pes zvládnout.

  1. Naučte svého psa základní povely

Věřte, že povely, které měli naši psi zmáknuté před dětmi, teď každý den stonásobně úročím. Obzvláště v době, kdy se Jasmínka začala samostatně pohybovat, ale ještě se nedala jednoduše zastavit. Ze všech povelů mi při soužití s dítětem připadají nejpraktičtější tyto tři:

Odeslání na místo

Je to jeden z povelů, který s dětmi používáme opravdu hojně, v podstatě několikrát denně. Uvedu jeden příklad za všechny a to, když dcerka běhá s jídlem v ruce. I přesto, že naši psi vědí, že jí nic nesmí vzít z ruky, vím, že příležitost dělá zloděje. Holky jsou pažravky, za malou pořád chodí a číhají, až jí něco spadne na zem.  Nehledě na to, že je malá velmi ráda krmí a ne vždy jim to prospívá. Proto je často v takové situaci odešlu na místečko a je klid. Vhodné je to obzvláště tehdy, když nemohu být stále ve střehu.

K odeslání ještě jedna poznámka. Co si nemůžu vynachválit a často též doporučuji klientům s malými dětmi je, že jsou naši pejsci zvyklí pobývat v kleci. Klec pro ně představuje bezpečné a útulné místo, kde odpočívají, spávají a kam si sami zalézají, když chtějí mít klid. Na rozdíl od pelíšku, je možné ji zavřít a zajistit tak bezpečí nejen dítěti, ale hlavně psovi. Důležitost klece se zveličila momentem, kdy Jasmínka začala lézt, a trvá dodnes, kdy už jí budou tři roky. Měla období, kdy ji pejsci extrémně zajímali, avšak ještě neovládala tělo tak, aby na ně byla opatrná. Válela se po nich, chňapla za ucho či za ocas, chtěla prozkoumávat jejich oči, kopala do nich nožičkama. Naháněla je. Ještě štěstí, že mají krátké chlupy, protože je mi jasné, co by byla její oblíbená činnost, kdyby tomu bylo naopak. I přesto, že malou učíme, jak se ke psům chovat a co jim nesmí dělat, je to prostě dlouhodobý proces. Naši psi toho ustojí opravdu hodně, ale když jsem viděla, že je toho na ně moc, poslala jsem je do klece a zavřela ji. Holčičce jsem vysvětlila, že pejsci jdou dělat „hají“ a že se holt teď klec otevírat nebude. Jsem přesvědčená, že od té doby, co máme děti, tak psi klec milují ještě víc, než dřív.

Chůze u nohy

Když se dcerka narodila, samozřejmě jsme přemýšleli, jak to udělat, abychom vše časově zvládali. Jedna z věcí, které nám k tomu pomáhají je využít například cestu do obchodu k vyvenčení. Jsem nesmírně vděčná, že naši psi umějí chodit u nohy bez vodítka, protože velice často nemám volné ruce. Ale i když jsou na vodítku, tak základem k tomu se někam dostat je, že netahají a vnímají, jakým tempem jdu. Zároveň jsou naučeni, že když se zastavím, tak se zastaví taky. Myslím, že každý, jehož dítě začíná chodit, ví, že taková cesta je prakticky jen o zastavování se, protože tady je kytička, tu kamínek, jéééé schody, utřít sopílek, plác sebou na zem…

Odložení

Velice praktické je, že je naše smečka naučena držet povel do té doby, dokud jí ho nezrušíme. S Jasmínkou zažíváme spoustu nepředvídatelných situací, chaosu a zmatku a vše, co nám pomůže trošku ten zmatek strukturovat, vítáme. Já jsem člověk, kterého chaos znervózňuje a vytáčí, a na tyto emoce děti a i psi reagují naprosto shodně. Ještě si přisadí. Takže aby bylo možné se z toho nezbláznit, je třeba se spolehnout alespoň na někoho. A u nás jsou to v tuto chvíli psi.

Co se týká odložení, také je skvělé, že zvládají dlouhodobé odložení. To oceňujeme například v létě, kdy je bereme s sebou na hřiště, kde si lehnou a čekají, než si děťátko vyhraje. Alespoň nemusejí čekat sami doma, až my přijdeme z čerstvého vzduchu. Z mého pohledu je pořád lepší, aby se pes se mnou prošel, byť bude někde hodinu či dvě ležet na trávě, než aby byl doma.

  1. Zvykejte jej na netypické doteky, zvuky a pohyby

Jak jsem psala výše, naše pejsky od začátku, co k nám přijdou, zvykáme na doteky, které jsou netypické a ne vždy příjemné. Saháme jim na packy, zvykáme je na zatahání za uši, ocas, polehávání na nich, vyvalování se jim v pelíšku, strkání ruky do tlamy, do misek při žraní apod. To, že jsou zvyklí, se nám hodí nejen při kontaktu s dětmi, ale také s veterinářem.

Kapitolou samo o sobě jsou různé jezdící a blikající hračky, ale i domácí spotřebiče. Naše Majda měla dříve reakci na vysavač. Utíkala před ním a vyštěkávala. Jsme zvyklí dodávat psům sebevědomí přes povelovou techniku a to tak, že jim říkáme, co mají dělat, když se bojí. Takže než jsem zapnula vysavač, Majda měla posazení a já vysávala kolem ní. Protože byla zvyklá posazení držet za všech okolností, povel udržela, i když se vysavače bála. Velice brzo zjistila, že ta obava je jen v její hlavě a když sedí, tak jí vysavač vůbec nic neudělá. Navíc jí pomáhal i Vincek, kterému byl vysavač úplně fuk, takže jsem ho posadila vedle ní a jeho klid jí dodal podporu. V současné době jí něco jako vysavač nemůže přimět ani k tomu, aby otevřela oko, když spí. A vlastně nemá problém ani s těmi pohybujícími se hračkami.

Stejný princip uplatňujeme při neobvyklých pohybech. Někteří psi reagují na malé děti z důvodu atypického pohybu. Zatímco běžný pohyb je pro psa předvídatelný a čitelný, chůze malého dítěte plná mávání, padání, pohupování a kymácení může u psa vyvolat nejistotu a obavy. Možná jste již zažili, jak se váš pes naježí, vrčí nebo jen znervózní, když i ve velké vzdálenosti vidí jít člověka pod vlivem dobrého zkvašeného či chmeleného nápoje. I v těchto případech se psovi těžko čte pohyb dotyčného a to ho může provokovat. Proto někdy doma cíleně blázníme. Děláme netypické pohyby, tancujeme, nebo alespoň provádíme pohyby podobné tanci rukama i nohama, zatímco pes musí sedět a odložení ustát. Kvašené a chmelené nápoje si však dáváme jen v takové míře, aby naše pohyby byly stále koordinované.

  1. Seznamte je

I přesto, že byl příchod nového miminka z porodnice velkou událostí jak pro nás, tak celou naší rodinu, pro naše psy jsme z toho žádnou vědu nedělali. Miminko jsme přinesli a rozhodně jsme ho nenesli k nim do pelíšku, aby si jej očuchali a nevykřikovali jsme: „Podívej, Jasmínka, líbí se ti? To je kamarádka, budeš ji mít rád?“ Naopak, přivítali jsme se s nimi jako obvykle a když byli úplně klidní, prostě jsme postavili autosedačku s holčičkou na zem a chovali se jakoby nic. Holky se přišly podívat, co to je, mimčo olízly, a když se nám zdálo, že je toho zájmu až příliš, tak jsme je usměrnili povelem „lehni“. Tím pádem na malou nedosáhly, byť byly blízko ní a bylo po olizování. Vincek se rozhodl miminko přestat ignorovat až po pár dnech a bylo to pro nás naprosto v pořádku, vůbec jsme to nebrali osobně. Stejně s novorozencem není žádná sranda, tak co. Vztah mezi dítětem a psem se bude postupně vyvíjet sám i bez naší pomoci.

Tak takhle nějak začala nová éra naší smečky. Dnes už máme děti dvě a postupně sledujeme, jak spolu tyto dva světy fungují. Soužití dětí a psů je pro nás velmi přitažlivé a inspirativní a věřte, že dnešním článkem to vše teprve začíná. Postupně vám budeme podávat zprávy, co se na naší cestě všichni společně učíme.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *