Jitka

Můj příběh

Můžeš se nám v krátkosti představit?

Jmenuji se Jitka, mám dceru Nelinku, přítele Davida a dva pejsky. 

Řekni nám něco o svých psech (současných i minulých).

K naší rodině vždy neodmyslitelně patřili psi. Od německého ovčáka, jezevčíka, tibetskou dogu, československého vlčáka až po různé směsky voříšků a dalších pejsků. A před osmi lety mi poprvé do života vstoupil bígl Fredy. Tím se změnilo naprosto všechno a já se musela znovu učit to, co jsem si myslela, že už vím, ale vlastně  jsem nevěděla vůbec nic. 

O čtyři roky později mi osud nadělil jezevčíka Falka, jezevčíci mě totiž provázeli celé dětství a mám pro ně velkou slabost. Fredy a Falko jsou jako oheň a voda, každý naprosto  jiný a proto i práce s nimi je velice rozdílná. Fredy je velmi komplikovaná osobnost, je velmi aktivní, výbušný, hlučný, žravý, pro pohlazení si přijde výjimečně. Má rád společnost, ale zároveň svůj klid a svůj pelíšek. Nejednou jsme si spolu museli věci vyjasnit a je to první pes, se kterým jsem musela vést nejeden boj.

Falko je naopak velmi mazlivý pes, má velmi rád lidi a děti. Má rád pozornost a hlazení, nejlépe u někoho v náruči. Doma si dokáže zalézt do deky a strávit v ní celý den.

Jak ses k práci se psy dostala? 

Právě díky Fredymu. Začínal mi přerůstat přes hlavu. Byl agresivní jak na psy, tak na lidi. Proto jsem vyhledala Káťu a začala s Fredym chodit na tréninky. Dnes už je to šest let co s Fredym trénujeme a musím říct, že jsme oba udělali velký kus práce. Zvládáme spolu těžké situace a já mohu Fredyho bez obav vzít kamkoliv.

Co tě na tvé práci baví?

Různorodost pejsků. Každý je jiný, má jinou povahu. Čím víc různých pejsků na hlídání mám, tím víc mi to dává.